×
horizont [ɦorɪzont] ~u m (6. j. ~u, ~ě)
1.
hraniční čára mezi viditelným povrchem Země a oblohou; syn . obzor Slunce vystoupilo nad horizont .Na horizontu se rýsují hory .
2. duševní obzor , rozsah znalostí; syn . rozhled mít úzký horizont = duševní obzor otevřít komu /čemu nové horizonty
3. předpokládaná doba uskutečnění (projektu ap .)krátkodobý /dlouhodobý horizont časový horizont realizace plánu dokončit stavbu v horizontu pěti let
4. div. pozadí jeviště
5. geol. vrstva lišící se nějakým znakem půdní horizont
6. horn. oddíl ložiska ve svislém směru; syn . důlní patro
Reklama: